Motocykl ČZ 180/487.5

Tuto motorku jsem jednou našel na internetové inzerci a za několik dní jsem si pro ni jel z Prahy až do Červeného Kostelce, kde sídlil původní majitel. Dlouhou dobu jsem sháněl typ 487.5, který má oproti svým předchůdcům několik klíčových vylepšení - např. 12V rozvod elektřiny, oddělené mazáni Oilmaster (tozn. do nádrže se lije čistý benzin, který se s olejem mísí pomocí vlasního olejového čerpadla) nebo bezkontaktní zapalování. Od jisté doby mají ČZ 180 také kotoučovou hydraulickou přední brzdu (která brzdí skutečně velice nebezpečně :-). 478.5 je zároveň poslední model těchto ČZ, který byl na trhu mezi lety 1992 a 1996 a na jeho vzniku se podílela i firma Cagiva. Součásti stroje jsou ještě většim mixem produktů rozličných koncernů (např. vidlice Jawa, čerpadlo Mikuni, zapalování Ducati) než jak tomu bylo zvykem u přechozích modelů Čezet.

Ta moje je z roku 1993 a v době, kdy jsem ji koupil měla najeto snad necelých 10.000km. Ačkoliv měla fungl nové pneumatiky a předchozí majitel tvrdil, že nevykazuje žádné závady, na jednu jsem přišel již cestou domů, kdy se svit světlometů postupně snižoval. Po velmi dlouhém bádání a studování elektrických schémat jsem konstatoval, že zdrojem problémů je magneto, které nedobíjí baterku a bude třeba ho nechat opravit. Taktéž jsem vyměnil původní žárovku za halogenku H4 a motorka teď svítí o 106. Narozdíl od svých typových předchůdkyň 487.x (kde x<5) je vybavena rovněž plastovou polokapotáží, která vypadá velice hezky, ale někdy může působit jako překážka při demontáži. Co se barevného provedení týče, je motocykl červeno-černé barvy a díky zmíněné polokapotáži vypadá docela robustně. Předchozí majitel se živil jako konstruktér a k motorce si vyrobil velmi praktické a prostorné kovové boční boxy, které se montují vzadu na rám místo originálních bočních madel. Komplet ještě doplnil vylepšeným zadním nosičem - obojí práškované černou barvou. Nyní jsem jejich majitelem já (na fotce ale nejsou, protože jsem je měl zrovna sundané). Ještě dlužno poznamenat jeden raritní údaj mého stroje - je vybaven motorem s číslem 487.700.000002, pravděpodobně 2. motor série.

Už se těším na léto, až ji pořádně projedu. Největší problém mám s jejím parkováním, poněvadž bydlím v paneláku na pražském předměstí. Za nejrozumnější zatím považuji její uskladnění v suterénu, který je v úrovni chodníku, kde ji mám zamčenou masivním řetězovým zámkem ke schodové tyči. V tomto ohledu jsem uvítal zamykatelné víčko palivové nádržě, jelikož mě nikdo nemůže za mé nepřítomnosti obdarovat cukrovou nadílkou.

Magneto jsem nakonec opravil svépomocí, neboť s opravou v servisu jsem neuspěl, takže mě jenom zdržela. Jako nejvýhodnější ve finále vyšel nákup celé zapalovací sady (mageto - statot + rotor + snímač, regulátor a VN cívka) od kroměřížské firmy Vape a její následné ruční namontování. Problém byl pouze v talíři držícím starý stator. Ten bylo potřeba o kousek stočit na soustruhu, protože zasahoval do nového rotoru, který měl daleko hlubší kužel. Teď už zapalování chodí výborně (hází jisky 1cm!) a ještě mám pro případ poruchy rezervní cívku, poněvadž tu jsem neměnil. I s plnou elektrickou zátěží (v předním světlometu mám žárovku 60/55W) je nyní magneto schopné dobíjet baterku a to už od poměrně nízkých otáček. Maximální rychlost, kterou jsem přes prázdniny vyvinul v jednom byla asi 120km/h (nefunguje mi tachometr, takže to nevím přesně). Ve dvou a s plnou zátěží je rozdíl v tahu u tohoto jednoválce pořádně znát, taktéž spotřeba stoupne. Jeli jsme s bývalým spolužákem z gymnázia na týden na motočundr do Jižních Čech, do Rakouska a na Šumavu (celkem asi 880km), takže vím o čem mluvím, ale na druhou stranu, motorka nás vždycky dovezla, kam jsme potřebovali a nezaznamenal jsem s ní žádný větší problém. I parkování doma mám teď lépe vyřešené - parkuji ji v areálu 50m vzdálené školy.

Fotky:

© 2003 [CZ]Skalda